Botanická zahrada Liberec
Purkyňova 630/1, 460 01 Liberec
Masožravé rostliny
Kurátor: RNDr. Miroslav Srba, Ph.D.; Kateřina Pavlasová, info@botanickaliberec.cz
Přístupnost: Část sbírky je prezentována v pavilonu D liberecké botanické zahrady formou modelů různých přírodních habitatů (mokřad jihovýchodu USA, tepui Venezuela, mexická skalka atd.). Vybrané druhy českých masožravých rostlin jsou prezentovány ve venkovní expozici „mokřady“. Většina sbírky je dlouhodobě kultivována v zázemí zahrady, ale některé exempláře jsou příležitostně vystavovány ve výstavních vitrínách skleníkového komplexu. Celá sbírka je přístupna na vyžádání.
Zakladatel sbírky: RNDr. Miloslav Studnička, CSc.
Založeno: Přesný ročník založení sbírky nelze určit. Základ sbírky byl položen na přelomu 70. a 80. let 20. století.
Národní sbírka masožravých rostlin soustředěná v Botanické zahradě Liberec – L.K. se zaměřuje na taxonomicky a fylogeneticky nesourodou skupinu rodů, které vykazují tzv. karnivorní syndrom a jsou proto označovány za masožravé. Jmenovitě se jedná o rody: Aldrovanda, Byblis, Brocchinia, Cephalotus, Darlingtonia, Dionaea, Drosera, Drosophyllum, Genlisea, Heliamphora, Nepenthes, Philcoxia, Pinguicula, Roridula, Sarracenia, Trhipyophyllum a Utricularia, případně další skupiny, u jejíchž zástupců je masožravost vědecky diskutována. Tento okruh v době registrace sbírky (2025) čítá přibližně 800 popsaných druhů, z nichž řada vykazuje významnou vnitrodruhovou variabilitu.
Základ liberecké kolekce masožravých rostlin byl položen na přelomu 70. a 80. let 20. století RNDr. Miloslavem Studničkou, CSc. Ten v rámci svého magisterského studia biologie na PřF UK v Praze začal masožravé rostliny zájmově sbírat. Většinu rostlin získal od Jaroslava Oplta, tehdejšího vedoucího experimentálního skleníku Katedry fyziologie rostlin PřF UK. Ten vytvořil vůbec první ucelenou sbírku masožravých rostlin v tehdejší ČSSR a některé liberecké položky tak dokážeme historicky trasovat až do 50. nebo 60. let. Opltova sbírka však byla veřejnosti nepřístupná. Po profesním přesunu do Severočeského muzea v Liberci deponoval Dr. Studnička část své soukromé sbírky do zázemí botanické zahrady. Postupně se s vedením dohodl na realizaci první veřejné expozice masožravých rostlin. Díky pozitivnímu návštěvnickému ohlasu bylo umožněno tuto skupinu rostlin dále rozvíjet. Ještě v 80. letech se dařilo Dr. Studničkovi získávat rostliny z Německa (zejména BZ Berlín), Norska nebo i Austrálie. V roce 1990 se Dr. Studnička stává ředitelem botanické zahrady a získává tak významný prostor k rozvoji sbírky. V zájmu vyvážené skladby rostlin v zahradě však masožravým rostlinám nastavil určité mantinely a jejich kolekci systematicky rozšiřoval přibližně do roku 2005. Poté byla sbírka do určité míry zakonzervována.
Sbírka masožravých rostlin v BZ Liberec zcela jistě není největší kolekcí této skupiny rostlin v naší zemi. Existuje několik soukromých sbírek, které jsou dnes pravděpodobně rozsáhlejší. Ty jsou však zpravidla jednostranně zaměřeny na cílovou skupinu zájmu soukromého sběratele. V době své registrace čítá liberecká sbírka přibližně 600 sbírkových položek – druhů, poddruhů, lokalizovaných položek a též kulturních hybridů. Na rozdíl od soukromých sbírek si Národní sbírka masožravých rostlin klade za cíl shromáždit vyvážený průřez druhovou pestrostí s důrazem na vědecké poznání skupiny. Vybraným skupinám se zahrada hodlá věnovat prioritně s cílem přiblížit se kompletní kolekci. Těmito skupinami jsou Sarraceniaceae (rody Sarracenia, Darlingtonia, Heliamphora) a dále rod Drosera s více než 200 pospanými druhy. Významně jsou také soustředěny druhově početné rody Pinguicula a Utricularia, kterým se zakladatel sbírky, Dr. Studnička systematicky věnoval. Národní sbírka masožravých rostlin se tak kromě jiného může pochlubit tím, že v živé podobě udržuje typové exempláře druhů Utricularia cornigera a Pinguicula rotundiflora, které Dr. Studnička osobně popsal.
Tillandsie a jim příbuzné bromélie
Kurátor: Bc. Eliška Doubková, RNDr. Miroslav Srba, Ph.D., info@botanickaliberec.cz
Přístupnost: Pro veřejnost je část sbírky, a to konkrétně druhy rodu Tillandsia s minimálním zastoupením dalších přidružených rodů, představena v pavilonu F Botanické zahrady Liberec. Zde je poté sbírka segmentována na úseky ukazující konkrétní druhy, napodobující jejich přirozené prostředí, jako je umístění na kamenech, na kaktusech, na epifytním kmenu a dřevu, na železné konstrukci či v písku. V rámci expozice jsou zde trvale a v největší míře umístěny ty druhy, odpovídající hlavě aridním oblastem říše Neotropis (Mexiko, xerofilní oblasti, pouště a pobřežní polopouště či suché horské oblasti Střední Ameriky a severní části Ameriky jižní). Velká část sbírky je umístěna v zázemí zahrady běžně nepřístupné veřejnosti s tím, že zajímavé a kvetoucí druhy jsou průběžně a krátkodobě představovány veřejnosti mezi stálou sbírkou v již zmiňovaném pavilonu F. Celá sbírka je přístupna na vyžádání.
Zakladatel sbírky: Zdeněk Eichler
Založeno: Přesný ročník založení sbírky nelze určit. Základ sbírky byl položen na přelomu 80. a 90. let 20. století.
Národní sbírka tilandsioidních bromélií v rámci Botanické zahrady Liberec zahrnuje rostliny komplexně spadající pod stejnou čeleď (Bromeliaceae) a podčeleď (Tillandsioideae). K nejobsáhlejšímu rodu Tillandsia jsou v menší míře zastoupeny další fylogeneticky podobné rody jako Racinaea, Vriesea a Wallisia.
Rod Tillandsia je rozdělen do dílčích podrodů na základě fylogenetických studií kombinujících molekulární a morfologická data (Barfuss et al., 2016). V liberecké sbírce jsou zastoupeny druhy ze všech hlavních podrodů: Aerobia, Anoplophytum, Diaphoranthema, Phytarrhiza, Pseudovriesea, Viridantha a typový rod Tillandsia, což poskytuje reprezentativní přehled evoluční diverzity rodu. Ve sbírce je nejvíce druhů zastoupeno v rámci podrodu Tillandsia (cca 45-50% sbírky), následně podrod Viridantha (cca 15-20% sbírky), Phytarrhiza (cca 10-15% sbírky) a Anoplophytum (cca 10% sbírky). Podrody Diaphoranthema a Aerobia čítají cca 10% celkové sbírky. Skupina Pseudovriesea tvoří jen 2-3% celé sbírky.
Druhá menší část sbírky obsahuje dále rostliny rodu Racinaea a rodu Vriesea, a to prozatím v počtu pár desítek kusů. Nejmenší skupinka je vyčleněna pro několik kusů přírodních hybridů a dosud neurčených druhů. Sbírka obsahuje mimo přírodních druhů i jejich variety a formy.
V době zápisu obsahuje národní sbírka 170 druhů, z nichž řada je zastoupena více genotypy, často též s lokalitou. Počet individuálně vedených položek proto dosahuje přibližného čísla 500. V průběhu posledních dvou let byla sbírka komplexně taxonomicky revidována. Správnost determinace jednotlivých taxonů byla následně nezávisle ověřena dvěma odborníky v dané oblasti, čímž byla významně zvýšena spolehlivost celé kolekce.
Hlavním účelem sbírky je dlouhodobé uchování rozmanitosti daných rodů se zvláštním důrazem na druhy ekologicky významné, endemické a ohrožené. Kvůli změnám klimatu, fragmentaci biotopů a nadměrného sběru rostlin z přírody je ochrana těchto druhů klíčovým nástrojem pro prevenci jejich úbytku či vyhynutí. Sbírka by měla systematicky rozšiřovat svůj sortiment o taxony s vysokou ochranářskou hodnotou, přičemž prioritou je získávání rostlinného materiálu legální cestou a v souladu s mezinárodními úmluvami o ochraně biodiverzity.
V rámci péče o národní sbírku je již aktivně realizovaný systém množení, který zahrnuje jak generativní, tak vegetativní způsoby reprodukce. Oba přístupy jsou vzájemně uplatňovány s cílem zajistit dlouhodobou stabilitu sbírky, zachování genetické variability i efektivní reprodukci jednotlivých taxonů. Generativní množení probíhá s důrazem na maximální přiblížení přirozeným ekologickým podmínkám, které jednotlivé druhy využívají ve svém přirozeném prostředí.
Při pěstování i množení položek národní sbírky jsou průběžně kontrolovány a optimalizovány hlavní parametry prostředí, zejména teplota, vodní režim, intenzita osvětlení a cirkulace vzduchu. Tyto faktory jsou optimalizovány s cílem co nejvěrněji napodobit přirozené podmínky stanovišť jednotlivých druhů, čímž je podporována jejich fyziologická stabilita, růst i reprodukční schopnost. Z tohoto důvodu jsou rostliny i výsevy umístěny do několika skleníkových prostor s odlišnými pěstebními podmínkami, které odráží ekologické nároky konkrétních taxonů. V průběhu vegetační sezóny jsou vybrané druhy letněny ve venkovních podmínkách, což přispívá k jejich otužení a přirozenější dynamice růstu.
Národní sbírka nakonec představuje ucelený nástroj ochrany biodiverzity, vědeckého poznání i edukace, jehož význam bude v budoucnu dále narůstat v souvislosti s globálními environmentálními změnami.