Botanická zahrada Liberec
Masožravé rostliny
Kurátor: RNDr. Miroslav Srba, Ph.D.; Kateřina Pavlasová, info@botanickaliberec.cz
Přístupnost: Část sbírky je prezentována v pavilonu D liberecké botanické zahrady (BZ) formou modelů různých přírodních habitatů (mokřad JV USA, tepui Venezuela, mexická skalka atd.). Vybrané druhy českých masožravých rostlin (MR) jsou prezentovány ve venkovní expozici „mokřady“. Většina sbírky je dlouhodobě kultivována v zázemí zahrady, ale některé exempláře jsou příležitostně vystavovány ve výstavních vitrínách skleníkového komplexu. Celá sbírka je přístupna na vyžádání.
Zakladatel sbírky: RNDr. Miloslav Studnička, CSc.
Založeno: Přesný ročník založení sbírky nelze určit. Základ sbírky byl položen na přelomu 70. a 80. let 20. století.
Národní sbírka masožravých rostlin soustředěná v Botanické zahradě Liberec – L.K. se zaměřuje na taxonomicky a fylogeneticky nesourodou skupinu rodů, které vykazují tzv. karnivorní syndrom a jsou proto označovány za masožravé. Jmenovitě se jedná o rody: Aldrovanda, Byblis, Brocchinia, Cephalotus, Darlingtonia, Dionaea, Drosera, Drosophyllum, Genlisea, Heliamphora, Nepenthes, Philcoxia, Pinguicula, Roridula, Sarracenia, Trhipyophyllum a Utricularia, případně další skupiny, u jejíchž zástupců je masožravost vědecky diskutována. Tento okruh v době registrace sbírky (2025) čítá přibližně 800 popsaných druhů, z nichž řada vykazuje významnou vnitrodruhovou variabilitu.
Základ liberecké kolekce MR byl položen na přelomu 70. a 80. let 20. století RNDr. Miloslavem Studničkou, CSc. Ten v rámci svého magisterského studia biologie na PřF UK v Praze začal masožravé rostliny zájmově sbírat. Většinu rostlin získal od Jaroslava Oplta, tehdejšího vedoucího experimentálního skleníku Katedry fyziologie rostlin PřF UK. Ten vytvořil vůbec první ucelenou sbírku masožravých rostlin v tehdejší ČSSR a některé liberecké položky tak dokážeme historicky trasovat až do 50. nebo 60. let. Opltova sbírka však byla veřejnosti nepřístupná. Po profesním přesunu do Severočeského muzea v Liberci deponoval Dr. Studnička část své soukromé sbírky do zázemí botanické zahrady. Postupně se s vedením dohodl na realizaci první veřejné expozice masožravých rostlin. Díky pozitivnímu návštěvnickému ohlasu bylo umožněno tuto skupinu rostlin dále rozvíjet. Ještě v 80. letech se dařilo Dr. Studničkovi získávat rostliny z Německa (zejména BZ Berlín), Norska nebo i Austrálie. V roce 1990 se Dr. Studnička stává ředitelem botanické zahrady a získává tak významný prostor k rozvoji sbírky. V zájmu vyvážené skladby rostlin v zahradě však masožravým rostlinám nastavil určité mantinely a jejich kolekci systematicky rozšiřoval přibližně do roku 2005. Poté byla sbírka do určité míry zakonzervována.
Sbírka masožravých rostlin v BZ Liberec zcela jistě není největší kolekcí této skupiny rostlin v naší zemi. Existuje několik soukromých sbírek, které jsou dnes pravděpodobně rozsáhlejší. Ty jsou však zpravidla jednostranně zaměřeny na cílovou skupinu zájmu soukromého sběratele. V době své registrace čítá liberecká sbírka přibližně 600 sbírkových položek – druhů, poddruhů, lokalizovaných položek a též kulturních hybridů. Na rozdíl od soukromých sbírek si Národní sbírka masožravých rostlin klade za cíl shromáždit vyvážený průřez druhovou pestrostí s důrazem na vědecké poznání skupiny. Vybraným skupinám se zahrada hodlá věnovat prioritně s cílem přiblížit se kompletní kolekci. Těmito skupinami jsou Sarraceniaceae (rody Sarracenia, Darlingtonia, Heliamphora) a dále rod Drosera s více než 200 pospanými druhy. Významně jsou také soustředěny druhově početné rody Pinguicula a Utricularia, kterým se zakladatel sbírky, Dr. Studnička systematicky věnoval. Národní sbírka masožravých rostlin se tak kromě jiného může pochlubit tím, že v živé podobě udržuje typové exempláře druhů Utricularia cornigera a Pinguicula rotundiflora, které Dr. Studnička osobně popsal.