Botanická zahrada hlavního města Prahy a její sbírky v průběhu let
Pavel Sekerka, Petr Herynek, Jarmila Skružná, Martin Beránek, Iveta Bulánková, Petr Hanzelka, Klára Lorencová, Alena Nováková, Jan Ponert, Romana Rybková, Eva Smržová, Tomáš Vencálek, Vlastik Rybka
Botanická zahrada hlavního města Prahy v roce 2019 oslavila padesáté výročí založení. Dnes disponuje nejrozsáhlejšími kolekcemi pěstovaných rostlin v České republice a právem se řadí k nejvýznamnějším světovým zahradám. Sbírky zahrady vznikaly postupně, podle možností jednotlivých období. Některé nabývaly na počtu a významnosti, jiné s odchodem kurátora či změnou zahradnického či architektonického pojetí na významu ztrácely. Za sbírkami je třeba vidět nejenom práci kurátorů, kteří rostliny získávali, dokázali je určit a zajistili podmínky pro jejich dlouhodobou kultivaci, ale i zahradníků, bez jejichž práce si údržbu a rozvoj zahrady neumíme představit. A samozřejmě i technických pracovníků a administrativy, kteří chod zahrady zajišťují.
V budování zahrady se střídala období nadšeného rozvoje a růstu s obdobím stagnace. První ředitel, Jan Jager (ředitelem v letech 1969–1973) od padesátých let prosazoval vizi vybudování velké centrální české botanické zahrady. Podařilo se mu ji uskutečnit právě založením Pražské botanické zahrady v Troji a Podhoří. Byl to vzdělaný a pracovitý člověk, který dokázal nadchnout a vytvořit tým spolupracovníků. Jako zkušený lesník také dokonale znal terén a přírodní podmínky, což se projevilo v tehdejším generelu a zaměření navrhovaných expozic. Po jeho odchodu se rozvoj zahrady výrazně zpomalil. Po roce 1989 začíná období budování nových zahradnických expozic i rozšiřování sbírek. První stálá expozice pro návštěvníky vzniká v místě dnešní Ornamentální zahrady. Nemalý podíl na jejím otevření má tehdejší ředitel Evžen Pechman (v zahradě v letech 1989–1993). Stavbu a výsadby řídil šéfzahradník Petr Kosina, odbornou náplň expozicím dal Vladimír Huml, který v té době vedl odborné oddělení. Jiří Haager (ředitel v letech 1995–2001), uznávaný odborník na tropické rostliny, se zasloužil o vybudování skleníku Fata Morgana, založil tropické sbírky a umožnil vznik i většině dalších sbírek, které tvoří základ expozic dodnes.
Správní budova 1 v sedmdesátých letech. Foto Pavel Vácha, Pressfoto
Bonsaje před Správní budovou 1 v sedmdesátých letech dvacátého století
Foto Pavel Vácha, Pressfoto
Sotva si dnešní zahradníci a pracovníci botanické zahrady dovedou představit začátky a s nimi spojené obtíže. Peníze na nákupy rostlin, na mzdy byly velmi omezené. Nákupy rostlin ze zahraničí nepřicházely v úvahu. V počátcích měla zahrada jen pět zahradníků (Jiří Novák, Milan Nedvěd, Oldřich Bendák, Pavel Havlíček, Miroslava Havlíčková), sezónní práce se zajišťovaly brigádnicky. Přesto se již od svého počátku zahrada soustředila na bohatý sortiment rostlin, a to jak pro vlastní výsadby, tak i pro výstavy. Rostliny byly až do roku 1989 získávány především nákupem u významných československých sortimentálních školek (Školka okrasných dřevin Poplze, Zahradní školky v Kostelci nad Černými lesy, Zahradnictví Böhm v Praze, Lesoškolky Řečany nad Labem, Lesní společnost, a. s. Litoměřice a dále zahradní školky v Litomyšli, Žehušicích, Bystřici pod Hostýnem a Borotíně), v šlechtitelské stanici SEMPRA v Heřmanově Městci (dnes Jošt Import), a ze sbírek domácích botanických zahrad a arboret (Průhonice, Brno, Mlyňany). Významná byla také spolupráce se zájmovými organizacemi především Českého zahrádkářského svazu.
V rámci tzv. Indexu Seminum probíhala výměna semen s mnoha botanickými zahradami již od sedmdesátých let. Semena se vyměňovala nejen se zeměmi východní Evropy, ale prakticky z celého světa — z Austrálie, Ameriky, Afriky, Indie i Japonska. To umožnilo získat poměrně široký sortiment rostlin. Na sběru semen pro Index Seminum se podíleli všichni správci sbírek, editory byli postupně Irena Šeremetová, Zdena Doležalová, Vladimír Huml, Kamila Skálová a Pavel Sekerka. Rozesílání semen a rostlinolékařské odbavení zásilek zajišťuje od roku 1994 Blanka Pokorná.
V osmdesátých letech minulého století vznikaly v rámci velkého areálu botanické zahrady oplocené pěstební plochy, kam byly soustředěny sbírky. Některé z nich, zahrada u Gregorů na Farkách a zahrady pod Svobodou byly navráceny v restituci, jiné tvoří základ expozic dodnes.
Zahrada u Správní budovy 1 nejprve sloužila také jako pěstební. Sbírky zde měl na starosti Petr Herynek od vzniku zahrady do roku 1986.
Dnes je skleník přebudován jako expozice skalniček. V osmdesátých letech zde bylo plánované rozárium, pěstební zázemí bylo proto z velké části zrušeno. Byla zbourána stínění, terasy, pařeniště. Dřeviny byly z části darovány jiným zahradám, z části se stěhovaly do dnešní Horní zahrady. V té době se veškeré zahradnické práce zajišťovaly brigádnicky. Protože projekt rozária nebyl uskutečněn, část výsadeb zůstává a tvoří kostru zahrady dodnes. V devadesátých letech vzniká první veřejnosti přístupná část botanické zahrady nejprve nazývaná Úvodní expozice, později Areál Jih a dnes Ornamentální zahrada. Úvodní expozici po jejím vybudování řídil Milan Nedvěd, po něm se stává vedoucí Zuzana Hubáčková, která tuto zahradu vede dodnes.
Publikace vydané botanickou zahradou v sedmdesátých a osmdesátých letech
U bohnického sídliště vzniká pěstební zahrada původně nazývaná Nováškolka, Dendroškolka, později Areál Sever a dnes Horní zahrada. Po odevzdání zahrady Na Farkách původním majitelům zde byly soustředěné veškeré venkovní sbírky. O zahradu se staral od konce osmdesátých let do roku 1994 Petr Kosina, po něm zahradu převzala Dana Hejná, která ji vede dodnes.
Lesy a volné plochy areálu byly dlouhodobě spravovány brigádnicky. Koncem osmdesátých let vzniká skupina pracovníků, která se o plochy stará. Petr Jirmus, Jaroslav Žabokrtský, Mirek Fabiánek. Dnes v expozičních celcích Les a Stráň řídí práce Vladimíra Pávová.
Okolí Správní budovy 2 sloužilo především jako technické zázemí. Ve svahu nad ní byl postaven skleník Fata Morgana, později ředitelství a pěstební a technické zázemí.
Tropické sbírky byly v počátcích soustředěny do skleníku vedle staré budovy SB1. Postupně se stěhovaly do skleníku Fata Morgana. Veřejnosti byl skleník otevřen v červnu 2004. Také v něm se již vystřídalo mnoho zahradníků. Vedoucí v prvním období byla Hana Pazderová, po ní převzal vedení Petr Vacík, který řídí skleník dodnes.
Většina subtropických a tropických sbírek je dnes soustředěna ve skleníkovém pěstebním zázemí Areálu Západ navazujícím na správní budovu. Do provozu byl tento areál uveden v roce 2008 a jeho vedoucími postupně byli Eva Ješátková, Zdena Němcová, Bohumil Černý, Petr Hošek a v současnosti Ludvík Bortl. Zaměstnanci zahrady pořádali pravidelné letní expedice po Čechách a slovenských horách. Během expedic navštěvovali i spřátelené botanické zahrady. První zahraniční cesty vedly v osmdesátých letech do Polska, s botanickou zahradou Polské akademie věd ve Varšavě-Povšinu probíhaly výměnné pobyty až do poloviny devadesátých let. Botanická zahrada se aktivně účastnila akcí českých botanických zahrad především v rámci tehdejšího Poradního sboru při Ministerstvu kultury. Jaroslav Hofman byl do roku 1988 odpovědným redaktorem Zpravodaje botanických zahrad ČSSR.
Po roce 989 se otevřely možnosti získání rostlin ze zahraničí (Německo, Velká Británie, USA, Japonsko), i možnost cestovat. První cesta po západoněmeckých zahradnických školkách a botanických zahradách (Würzburg, Frankfurt, Augsburg) se uskutečnila v roce 1992, první sběrová expedice se uskutečnila v dubnu 1994 do Turecka (Pavel Sekerka, Vladimír Huml) a v říjnu téhož roku do Španělska. Na přelomu tisíciletí zahrada shromáždila velké množství rostlin, které byly využívány při tvorbě expozic.
Botanická zahrada se ve spolupráci s organizací Brontosaurus a ČSOP aktivně starala o chráněná území v původním rozsáhlém areálu. V osmdesátých letech vybudovala naučnou stezku mezi Salabkou a Velkou skálou. V ochranářských aktivitách i floristickém výzkumu území spolupracovala s profesorem Josefem Dostálem. V roce 1982 vydala jeho Seznam cévnatých rostlin květeny československé.
Koncem 80. let dvacátého století proběhly záchranné transfery rostlin z velkolomu Čertovy schody. Jednalo se především o hajní rostliny, které byly vysazeny v Horní zahradě. Po roce 1994 se zahrada zapojila do ex situ konzervace ohrožených druhů rostlin. Pro CHKO Český kras jsme množili včelník rakouský, v současnosti udržujeme populaci z Radotínského údolí a zvonovec liliolistý z NPR Karlštejn pěstujeme dodnes. V kultuře zahrada měla lýkovec vonný, popelivku sibiřskou a kručinku křídlatou. Hajní druhy a sněženka podsněžník byly vysazeny též do údolí Haltýře. Pokračovala údržba chráněných území, na které se podílela Věra Bidlová a Daniel Hrčka. Daniel Hrčka provedl inventarizaci rostlin v přírodním parku Drahaň-Troja, kterou botanická zahrada vydala v roce 2007. Hlouběji se začal ex situ záchovou domácích druhů zabývat Vlastik Rybka od roku 2012, kdy vznikají nebo se přetvářejí biotopové expozice – písčina na Ornamentální zahradě a rašeliniště a jezírko v Horní zahradě. Jedním z druhů, kterému je výrazně věnována pozornost, je Tephroseris aurantiaca. Na jediné lokalitě u Peruce je prováděn monitoring všech jedinců a ze všech plodných jedinců je založena záložní kultura. Počet pěstovaných C1 druhů Červeného seznamu ohrožených druhů ČR čítá mnoho desítek. Přednostní zaměření zahrady je na české ohrožené druhy a jejich populace, od roku 2019 vznikla aktivita na záchranné pěstování vybraných ohrožených pražských druhů.
Rozsah sbírek si během vývoje zahrady vyžádal nutnost jejich významového rozčlenění a kategorizace, proto vznikla v roce 2017 Strategie sbírkotvorné činnosti, kde jsou sbírky rozděleny na prioritní, významné a doplňkové. Zejména u prioritních sbírek je velký zájem na tom, aby tato sbírka nebyla vázaná na osobu jednoho kurátora, ale aby zahrada byla schopna garantovat dlouhodobou existenci kvalitní sbírky dané skupiny rostlin.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář