Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skalničky

První, ambiciózní generel počítal s vybudováním rozsáhlého alpina na skalách v Podhoří. Proto záhy po založení zahrady vzniká sbírka skalniček v zahradách pod Svobodou. Sbírku měl na starosti Karel Mach. Skalky po roce 1989 vznikaly postupně s budováním expozic. Nejstarší dodnes zachovaná skalka byla u dnešního skalničkového skleníku. Byla osázená především kobercovitými výsadbami nízkých skalniček, například plaménků a rozchodníků. Skalku navrhl a vybudoval šéfzahradník Petr Kosina. 
Skalky jsou nedílnou součástí geografických expozic Turecka a Středozemí (otevřeno 1997). V návaznosti na expozici zimovzdorných kaktusů v Horní zahradě vznikala postupně severoamerická skalka. Původní skalku a výsadby připravil Pavel Sekerka, výsadby byly spíše ornamentální a nahodilé, ucelená sbírka vzniká nástupem Petra Hanzelky. 
Základem expozic Středozemí a Turecka a později i Severní Ameriky byly expediční sběry kurátorů botanické zahrady. Semena skalniček, především pro fytogeografické  expozice, byla získávána výměnou mezi botanickými zahradami v rámci Indexu Seminum a nákupem od specializovaných semenářských firem (Alplains, Rocky  Mountain Rare Plants, Siskiyou Rare Plants, SW Native Seeds).  
 
koberce-taricky--aubrieta--na-skalce_k.jpg
Koberce tařičky (Aubrieta) na skalce 
vystava-sortimentu-netresku-2010_m.jpgVýstava sortimentu netřesků, 2010 
 
Velká část rostlin pochází také od členů českých klubů skalničkářů a českých zahradnických firem  (Filuna, Botanické zahradnictví Eva a Josef Holzbecherovi).  
Skalničky byly prezentované i na řadě výstav jak v botanické zahradě, tak i na výstavách Klubu skalničkářů Praha. Výstavy skalniček a mrazuvzdorných sukulentů v botanické zahradě byly zaměřeny především na rostliny  v nádobách, hlavně netřesky, které připravoval Petr Horáček. 
 
skalnickovy-sklenik-2009-k.jpgSkalničkový skleník, 2009 
 
Výstava  netřesků byla v letech 2003, 2004, 2005 a 2010, osázených hypertufových  nádob v roce 2017 a 2018. V roce 2016 bylo v expozici Severoamerické polopouště a Prérie cca 750 položek skalniček a trvalek a na expozici Středozemí a Turecka 850 položek. Kurátorem sbírky je Petr Hanzelka.  
K velmi významným sbírkám botanické zahrady se záhy po jejím vzniku stala také sbírka zimovzdorných kaktusů. V roce 1974 byl v botanické zahradě založen záhon s výsadbou venkovních kaktusů, především  opuncií. Sbírku založil a vedl Jiří Novák, na vzniku sbírky v počátcích spolupracoval také MUDr. Chmelíček z Třemošnice, probíhala též spolupráce s botanickou zahradou v Halle. Sbírka patřila v 70. a 80. letech  mezi chlouby botanické zahrady. Byla umístěna v dnešní Horní zahradě, jejich výsadba byla označovaná jako Mexiko. Od konce devadesátých let se o ni staral Eduard Chvosta. Postupně byla doplněna i o další sukulenty a xerofyty, které mohou přežít v klimatických podmínkách střední Evropy. Nejvýznamněji jsou zastoupené kaktusovité – Cactaceae a chřestovité    
Asparagaceae. Záměrem bylo a je vyzkoušet introdukci dalších druhů, zde se uplatňují zejména druhy vypěstované ze semen získaných během expedic botanické zahrady do USA (2005). V roce 2016 jsme pěstovali 30 taxonů zimovzdorných sukulentů.
 
expozice-mexiko-v-zime-2005_k.jpg Expozice Mexiko v zimě 2005 
 
Dnes sbírka zahrnuje necelou stovku druhů, ale mnoho položek má známý původ, což je z hlediska genofondu nespornou výhodou. Nejčetnějšími jsou nopály rodů Opuntia a Cylindropuntia, které se uplatňují hlavně v expozici Severoamerické polopouště, kde pěstujeme i dlouhodobě osvědčené kultivary těchto kaktusů. Z takzvaných kulovitých kaktusů se zde nejlépe daří zástupcům rodu Echinocereus. Nejnápadnějšími rostlinami sbírky jsou druhy rodu Yucca, a to zejména nejznámější  a nejotužilejší Yucca filamentosa. Další druhy Yucca baccata, Yucca glauca a Yucca harrimaniae jsou choulostivější. Pěstujeme zhruba desítku druhů Agave. Choulostivější rostliny, které sice přečkají úspěšně mráz, ale nesnesou přemokření substrátu, byly nejprve vystaveny u Správní budovy 1 v Nádvorní ulici, nyní jsou v malém skleníčku v Horní zahradě. Kurátorem sbírky je Eva Smržová.