Trvalky
Trvalky jsou široká a různorodá skupina rostlin. Zvláštní postavení v botanické zahradě měly kosatce, které patřily a dodnes patří k nosným sbírkám zahrady. Sbírky denivek a pivoněk vznikají až s otevřením zahrady veřejnosti, od počátků jsou prezentovány v samostatných expozicích. Záhonové trvalky byly z počátku spíše doplňkem k jiným pěstovaným rostlinám. Rozvoj kolekcí nastal s příchodem kurátorů, kteří se na tyto rostliny specializovali. K prvním porevolučním importům patřil sortiment odrůd máku východního (Papaver orientalis hort.) ze školky Staudengärtnerei Gräfin von Zeppelin, Salzburg. Sortiment se dále doplňuje o významné rody, jako např. denivky (Hemerocallis), hvězdnice (Aster), plamenky (Phlox), zápleváky (Helenium) a další. Část sbírky krátce od Vladimíra Humla přebírá Romana Rybková a po ní na bezmála 10 let Ivona Šuchmannová. Období konce 90. let je pak ve sbírce spojeno s opětovným rozšiřováním sortimentu a především úzkou spoluprací Ivony Šuchmannové s přední českou znalkyní trvalek, Miladou Opatrnou, což se velmi pozitivně projevilo i v povědomí trojských trvalkových sortimentů i mezi kolegy v zahraničí.
Trvalky byly použity v expozicích Ornamentální zahrady, jako kostra letničkového záhonu a po stavbě skleníku Fata Morgana v jeho předpolí.
Trvalkový záhon před skleníkem Fata Morgana, 2007
Po odchodu Ivony Šuchmannové v roce 2003 přebírá kolekci záhonových trvalek Petr Hanzelka a pokračuje především v rozvoji sortimentu severoamerických rostlin, zejména s ohledem na jejich použitelnost v podmínkách slunných a sušších stanovišť s minimalizací nutné závlahy.
Expozice flóry Středozemí a Turecka byla pro návštěvníky otevřena v roce 1997. Původní výsadby byly z valné části řešeny ze sběrových expedic do Turecka a Řecka v 90. letech 20. století. Kolegům Vladimírovi Humlovi a Pavlu Sekerkovi se podařilo získat desítky botanicky i zahradnicky atraktivních druhů, z nichž mnohé zdobí expozici dodnes. Další rozvoj expozice přichází s dosadbou druhů získaných z výměny rostlin a po roce 2010 rovněž díky spolupráci kurátora expozice Petra Hanzelky s předním znalcem a pěstitelem středozemní flóry ve Francii, Olivierem Filippim. Do expozice přibývá řada druhů cistů (Cistus), sáp (Phlomis), mrazuvzdorných selekcí rozmarýnů (Rosmarinus) a dalších druhů.
Expozice flóry Turecka v roce 1999
Při přípravě fytogeografických expozic měly významné místo prérijní trvalky. Plané druhy byly získány jako osivo především od firmy Prairie Moon Nursery (první nákup 1998), zahradní odrůdy od řady specializovaných firem a pěstitelů. Expozice rostlin severoamerické prérie byla řadu let mimo vlastní prostor botanické zahrady. Poté, co byl prostor kaňonu, kde se prérijní rostliny nacházely, začleněn do expozic, byla jedna z jejích částí obnovena výsadbou více než 40 druhů severoamerických trvalek a trav z vysokostébelných i středněstébelných prérií. K většímu rozvoji sortimentu severoamerické prérijní flóry dochází po roce 2000, kdy se postupně rozšiřuje záhon těchto botanických druhů a kdy se více začleňují i do ostatních trvalkových výsadeb botanické zahrady. Mnohé druhy z krátkostébelné prérie jsou pak i součástí expozice Severoamerické polopouště (pupalky, amsónie, dračíky). Sortiment botanické zahrady rovněž velmi obohatily expedice do USA, uskutečněné v letech 2005, 2016 a 2019, díky nimž je nyní ve výsadbách mnoho desítek nových, často málo známých či pěstovaných druhů (např. Ericameria nauseosa nebo Heliomeris multiflora).
Expozice Prérie, 2012
Trvalky z čeledi hluchavkovitých patří vedle hvězdnicovitých rostlin k nejvýznamnějším vytrvalým zahradním květinám. V botanické zahradě se jejich sortiment rozvíjí od 90. let 20. století díky práci Ivony Šuchmannové. Tehdy šlo především o kultivary šalvěje hajní (Salvia nemorosa) a šanty hroznovité (Nepeta racemosa). V sortimentu byly (a stále jsou) např. historické kultivary německých šlechtitelů Pagelse a Foerstera, či rodiny Zur Linden. Příkladem je třeba cv. 'Porzellan' nebo 'Tänzerin', které se již běžně v nabídce trvalek nevyskytují. Rozvoj sortimentu šalvějí hajních pokračuje i po roce 2003, kdy se stal kurátorem záhonových trvalek Petr Hanzelka. Do sbírky přibývají i další druhy šalvějí a šant, ale také nové druhy a odrůdy sáp (Phlomis), agastache (Agastache), včelníků (Dracocephallum) a bohatý kultivarový sortiment rozmarýnů (Rosmarinus). Jednou z nejvzácnějších rostlin je pak např. Rosmarinus tomentosus, který v přírodě roste pouze na posledních pár lokalitách jižního pobřeží Španělska.
Jednou ze specializací je sběr a dokumentace českého šlechtění trvalek napříč všemi jejich skupinami a skalniček. Celá řada těchto českých odrůd je vysoce ceněna i mezi zahraničními pěstiteli. Ve sbírce botanické zahrady se nachází pravděpodobně nejstarší dochovaná česká odrůda kopretiny bílé Leucanthemum vulgare 'Česká Píseň', získaná ve 20. letech 20. století zahradníkem Antonínem Vejtasou. K příkladům dalšího domácího sortimentu patří i několik tzv. šlapanických chryzantém, denivky (Hemerocallis), kosatce (Iris) či prvosenky (Primula). Kurátorem sbírky záhonových trvalek je Petr Hanzelka. V roce 2016 jsme pěstovali 1 650 položek záhonových trvalek.
Pěstování kosatců má v zahradě dlouhou tradici. Sbírku založil Vladimír Huml, základ sbírky byl získán na podzim roku 1972 z tehdejší Vysoké školy zemědělské v Lednici na Moravě. V následujících letech byla sbírka postupně doplňována o další kultivary především od domácích pěstitelů (J. Čmehil, Kukla, Kváča) a zahradních školek. V roce 1978 bylo ve sbírce již na 300 odrůd, z toho 30 nositelů Dykesovy medaile. Dykesovu medaili uděluje Americká kosatcová společnost od roku 1927 jako cenu pro nejlepší vyšlechtěnou odrůdu. Botanická zahrada pořádala v 70. a 80. letech pravidelné výstavy věnované těmto rostlinám a to ve svém areálu v zahradě na Farkách, kde byla sbírka umístěna, v Kulturním domě Ládví i na dalších místech po Praze. Výstavy se těšily vysokému zájmu návštěvníků a doprovázely je i ukázky aranžování či pěstitelská poradna. Po revoluci se sbírka postupně rozrůstá nákupy, výměnou rostlin i expedičními sběry. Kartáčkaté kosatce jsou nejprve pěstovány v polní kultuře dnešní Horní zahrady v místě dnešní Pivoňkové louky, později vzniká jejich samostatná expozice v Horní zahradě na otočce u bývalých kompostů a jako součást nové expozice navazující na Středozemí v Ornamentální zahradě. Sbírku přebírá v roce 2003 Iveta Bulánková, která ji vede dodnes.
Sbírka denivek vzniká při budování Ornamentální zahrady. Základem sbírky byly rostliny získané z botanické zahrady v Teplicích a Varšavě-Povšinu, které dovezl Vladimír Huml v polovině devadesátých let 20. století. Následovaly rostliny získané ze školky Staudengärtnerei Gräfin von Zeppelin v Německu a dalších zahradních školek především v USA (Caprice Farm Nursery, Klehm Nursery, Sunny Border Nursery).
Expozice kosatců v |Horní zahradě, 2015
Sbírku přebírá Iveta Bulánková, které se podařilo získat kolekci prvních českých šlechtitelů denivek manželů Eduarda a Věry Šťastných z Denivkové farmy Dolce (2006). Z českých šlechtitelů mají významné zastoupení také odrůdy Pavla Roubína a bratrů Jiřího a Josefa Dudka.
Expozice denivek po výsadbě, devadesátá léta V roce 2016 měla sbírka 887položek, začátkem roku 2020 měla 932 položek. Sbírka pivoněk vznikala jako samostatný celek v 90. letech minulého století, avšak jednotlivé rostliny byly v zahradě pěstovány ještě o něco dříve. Sbírku založil Pavel Sekerka. Základ sbírky tvoří bylinné pivoňky získané z Botanické zahrady BÚ AV ČR. Základ sortimentu dřevitých pivoněk tvořil dar od Pekingské botanické zahrady, nákup od firmy HeZe Paeony Company (1997) a dovoz z japonské firmy Kotobuki-bussan (1998). Rostliny byly soustředěny od roku 1999 na Pivoňkové louce s výsadbami 150 kultivarů dřevitých pivoněk (Paeonia suffruticosa a P. ×lemoinei) a Japonské zahradě (do září 2017). Sbírka byla dále doplňována nákupy u zahraničních firem (Callie´s Beaux Jardin, Caprice Farm Nursery, Kelways Ltd., Klehm Nursery, Pivoines Riviere a další). V roce 2016 měla sbírka 523 položek. Stěžejní částí sbírky bylinných pivoněk je velká skupina kultivarů pivoňky čínské (P. lactiflora), dále odrůdy bylinných pivoněk vzniklé mezidruhovým křížením. Zajímavostí sbírky jsou určitě i meziskupinové (Itoh) hybridy.
Z dřevitých pivoněk pak můžeme jmenovat rozsáhlou skupinu kultivarů pivoňky dřevité (P. ×suffruticosa), kultivary pivoňky Lemoineovy (P. ×lemoinei) atd. V kolekci jsou hojně zastoupeny i botanické pivoňky, kde některé jsou řazené mezi ohrožené druhy. Kurátorkou sbírek kosatců, denivek pivoněk je Iveta Bulánková.
Pivoňková louka, 2004
Kolekce stínomilných trvalek, hajniček, vznikala postupně v lese dnešní Horní zahrady. Petr Kosina shromáždil v druhé polovině 80. let 20. století dostupný sortiment především půdopokryvných hajních rostlin z tehdejšího VUKOZu v Průhonicích a ze zahradních školek v Litomyšli. Jednalo se o škornice (Epimedium), bergénie (Bergenia), poměnkovce (Brunnera) a především sbírku kakostů (Geranium). Tyto výsadby tvoří základ expozice dodnes.
V devadesátých letech byly výsadby doplněny na přibližně dnešní skladbu nákupy především ze zahraničí (Abernconwy Nursery, Beth Chatto Gardens, Collector´s Nursery, Crûg Farm, Europa Nursery, Heronswood Nursery, Kaichen Nursery, Plant Delights Nursery, Shady Oaks Nursery, Sunny Border Nursery). Významný byl dar kolekce host od jejich významné šlechtitelky Ursuly Syré-Herz z Coastal Gardens and Nursery, který vytvořil základ kolekce. Sbírku měl na starosti Pavel Sekerka, část rodů shromažďovala Ivona Šuchmannová (Lamium, Geranium, Astilbe) a později Petr Hanzelka. Po odchodu Pavla Sekerky se o sbírku krátce staral Jan Ponert. Jarmila Skružná začala s realizací výsadeb kultivarových záhonů dle projektu Josefa Součka. V roce 2017 se stala kurátorkou sbírky Iveta Bulánková, která sbírku dále rozvíjí, zaměřuje se na fytogeograficky orientované výsadby. Zároveň provádí inventarizaci původních výsadeb. Sbírka v současnosti obsahuje přibližně 1 500 – 2 000 položek.
Kultivarové záhony hajních rostlin
Expozice hajních rostlin, devadesátá léta
Nová fytogeografická expozice vysázená především z rostlin z expedičních sběrů v Číně, 2019
Součástí kolekce hajních rostlin jsou také kapradiny, které byly vysazeny jako doplněk expozic. Rozvoj sbírky nastal především po dovozu rostlin z Anglie v roce 2002 (Fraser´s Thimble Farm, Rickard Hardy Ferns). Kolekce kapradin a vranečků byla rozšířena díky sběrům na expedicích v Číně především v provincii S'-čchuan (2004) a Jün-nan (2007). Novozélandské druhy ve skalničkovém skleníku pocházely od firmy Fronds New Zealand Ltd. Teplomilné kapradiny byly pěstovány především v nádobách a košíkách, zimovány byly ve sklenících pěstebního zázemí Horní zahrady a přes sezónu byly vystaveny v lesní expozici.
V roce 2019 byla část čínských sběrů kapradin vystavena v nové expozici – skleníku Emei Shan. Temperátními kapradinami se zabýval Pavel Sekerka, část sběrů převzala Iveta Bulánková jako součást kolekce hajniček a subtropické druhy Vlastik Rybka.
Břetislav Koníček, první odborný vedoucí, založil sbírku travin záhy po vzniku zahrady. Kromě genofondu se zajímal také o trávníkářství. Sortiment byl v jedné ze zahrádek údolí Haltýře. V osmdesátých letech byla sbírka 80 druhů a kultivarů travin asi největší svého druhu v Československu. Sbírku okrasných trav měl na starosti Petr Herynek. Koncem osmdesátých let byla umístěna v polní kultuře bývalého Areálu Sever. Protože začátkem devadesátých let neměla kurátora a její udržení bylo obtížné, tak víceméně zanikla. Během budování Ornamentální zahrady byly traviny, především zahradní odrůdy kostřav, pěchav a bezkolence používány jako doplněk smíšených trvalkových záhonů. Na umělém potoce v Ornamentální zahradě byl vysazen sortiment 36 druhů mrazuvzdorných bambusů dovezený ze školky Eberts v roce 1994. V té době patřil k největším v republice. V Horní zahradě byl v trávníku tvořeném Buchloe dactyloides vysázen sortiment rodu Miscanthus koupený od firmy Staudengärtnerei Klose v roce 1997.
Dnes jsou traviny součástí mnoha expozic, většinou byly získávány nákupem s ostatními trvalkami. V roce 2016 čítala sbírka 220 položek travin. Kurátorem sbírky je Petr Hanzelka.
Petr Herynek nalezl během expedice v lučním porostu na Malé Fatře žlutě zbarvenou metlici. Byla uznána jako novošlechtění a původní česká odrůda pod názvem Deschampsia flexuosa 'Aura'. Odrůda získala Zlatou medaili na Floře Olomouc, pro množení byla předána Sempře Náchod, dnes ji množí Jan Kocourek (Bambus centrum Rosteto).