Jdi na obsah Jdi na menu
 


2016

Prof. Ing. Ivar Otruba, CSc.
Čestný člen Unie od roku 2016
 
otruba.pngProf. Ing. Ivar Otruba, CSc. se narodil 18. srpna 1933 v Kyjově. Dětství prožil v rodinném zahradnictví. Rodinná tradice, láska k přírodě, umělecké a tvůrčí zaměření jej dovedly ke studiu zahradnického oboru na tehdejší VŠZ v Brně. Po absolvování vysoké školy začal svou dlouhou projekční, realizační a uměleckou činnost
v projekci státního statku v Želešicích. Podílel se na projekci a realizaci městské veřejné zeleně, zámeckých a lázeňských parků, z nichž je možno uvést: obnova zámeckého parku Třeboň, úprava zahrady Paláce šlechtičen Brno, řešení lázeňského areálu Karlova Studánka včetně geologické expozice Jeseníků.
V šedesátých a sedmdesátých letech působil jako odborný asistent na Ústavu zahradní a krajinářské tvorby VŠZ v Lednici na Moravě. Po vynucené přestávce v době normalizace se na tento ústav vrátil v roce 1989. V krátké době obhájil titul docenta a posléze získal titul profesora oboru Zahradně architektonická tvorba. Svým studentům a kolegům často připomínal:
v zahradě má mít vše své správné místo 
má být dána volnost žití všemu živému 
v zahradě by se člověku neměl dávat směr, měl by být svobodný
„Ptejme se sami sebe, kde hledat inspiraci, jak tvorbu a dílo směřovat, aby přetrvalo věky a stálo za opečovávání našimi následníky.“
V roce 1970, po nuceném odchodu z učitelského místa přešel na místo odborného pracovníka do nově vznikající Botanické zahrady a arboreta VŠZ v Brně. Vytvořil na tehdejší dobu ojedinělý, místy velmi odvážný, moderní projekt botanické zahrady a arboreta. V projektu byly zvýrazněny jednotlivé biotopy, na malé zahradní stavby použil nové, moderní stavební materiály.
Jednotlivé kolekce rostlin představil studentům a návštěvníkům velmi nekonvenčním způsobem. Sám se také osobně podílel, a možno říci, že se i do dnešní doby se stále podílí, na realizaci a různých přestavbách jedné z nejmodernějších botanických zahrad v Evropě.
Tvorba prof. Otruby je velmi rozmanitá. Hlavní část zaujímají projekty týkající se zahradní a krajinářské tvorby. Vytvořil návrh Horního a Dolního jeleního příkopu Pražského hradu, generel zeleně Zoo Brno, rekonstrukci parku Lužánky, návrh zámeckého parku ve Strážnici, řešení městského parku v Dortmundu a úpravy tropikária výstaviště EGA v Erfurtu. Jedna z nejnovějších je zdařilá úprava zámeckého areálu Mikulov.
Pro pracovníky botanických zahrad je zajímavý projekt biosférického areálu ve Štramberku s odvážným řešením expozice místní flóry v prostoru opuštěného vápencového lomu s tůněmi pro mokřadní flóru.
Podílel se také na úpravě sbírkové zahrady ČSAV v Průhonicích, úpravě arboreta lesnické školy Liptovský Hrádok, obnově BZ a arboreta Banská Štiavnica, venkovní expozice BZ UPJŠ v Košicích, obnově BZ Flora Olomouc a na projektu rozšíření BZ Prostějov. Prof. Ivar Otruba je autorem moderně architektonicky pojatého projektu řešení zeleně v celém areálu Bardějovských kúpeľov. Důležitou součástí tvorby profesora Otruby je výstavnická činnost doma i v zahraničí. Je autorem mnoha architektonických návrhů celkových expozic zahradnické výstavy Flora, ale i expozic botanických zahrad doma i v zahraničí, kde získal několik cen a uznání. Jeho tvorba byla oceněna v Berlíně cenou Petra Leného, ve Vídni čestným uznáním města, ve Stuttgartu bronzovou medailí IGA. Z domácích ocenění uvádíme cenu města Brna za architekturu a urbanismus v roce 2000, cenu primátora města Olomouce 2006, cenu Aura za výstavnické expozice 2007 a 2008 a výroční Cenu Zahradnické fakulty Lednice MENDELU v Brně 2007. Tvůrčí umělecká činnost prof. I. Otruby je rozsáhlá a není možno zde uvádět všechna jeho díla a projekty. Je autorem řady knih: Květiny v bytě, Skalky a skalničky, Zahradní architektura, Krásy italských zahrad, Krásy anglických zahrad, 101 našich nejkrásnějších zahrad a parků, i nejnověji vydaná publikace Krásy francouzských zahrad. Pan profesor je i přes svůj věk obdivuhodně činný. Stále navštěvuje botanickou zahradu, bez jeho architektonických návrhů se neobejde ani jedna výstava Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity. Jen zásluhou jeho „nápadů z vesmíru“ (jak často zmiňoval docent Chmelař) botanická zahrada získala na výstavách doma i v cizině vysoká ocenění.            Jarmila Matoušková

Ing. Antonín Nohel, CSc. 
Čestný člen Unie od roku 2016

a_nohel.pngPo absolvování zahradnického oboru Vysoké školy zemědělské v Brně působil na školním statku v Lednici jako vedoucí  realizační skupiny sadovnických úprav, kde úzce spolupracoval s prof. Ing. Bohdanem Wagnerem. Realizoval úpravy ve Smokovci a Štrbském plesu ve Vysokých  Tatrách, úpravu zámeckého parku v Dačicích, úpravy v lednickém parku zejména v souvislosti s výstavami Horticentra a dalších celků.
Po zrušení oddělení realizace ve školním statku VŠZ v Brně přišel jako spolupracovník vedoucí Markéty Müllerové do Botanické zahrady a arboreta Vysoké školy zemědělské v Brně.
Po odchodu paní Markéty Müllerové do důchodu (cca 1969) se stává vedoucím pracoviště Botanické zahrady a arboreta VŠZ v Brně. Zde spolupracuje především s Ing. Josefem Holzbecherem a Ing. Ivarem Otrubou. Specializuje se především na techniku a technologii pěstování dřevin, jejich rozmisťování v areálu zahrady a dendrologickou taxonomii. Stává se blízkým spolupracovníkem Doc. RNDr. Ing. Jindřicha Chmelaře, DrSc., který se stává (v letech 1970–74) vedoucím Botanické zahrady a arboreta VŠZ v Brně. Rozvíjí svou dendrologickou činnost, sestavuje rozpisy a soupisy dřevin.
Posléze se stává vedoucím a plně se věnuje budování zahrady, spolupráci s dodavatelskými firmami při budování venkovních prostor i stavebních objektů (kanceláře, skleníky, pěstební plochy apod.) Specializuje se na pěstování rodu Cotoneaster, kde navazuje úzkou spolupráci s pracovišti ve Velké Británii a Švédsku. Soustřeďuje obsáhlý sortiment, vytváří nové křížence, zajišťuje jejich obrazovou dokumentaci, zpracovává vědeckou práci o tomto rodu dřevin, kde získává titul CSc.. Spolu s Ing. Holzbecherem podniká řadu expedičních cest – Rumunsko, Bulharsko, SSSR Kavkaz, Gruzie, Velká Británie, NDR, NSR. Spolupracuje se zahraničními vedoucími Botanických zahrad a arboret, zajišťuje popularizaci zahradnického oboru formou výstav a publikací. Stává se uznávaným odborníkem, rádcem a učitelem studentů i pracovníků dalších Botanických zahrad a arboret.                             
Markéta Nohelová

Ing. Jiří Nohel
Čestný člen Unie od roku 2016

j.nohel.pngSpolu s dvojčetem Antonínem. Do zahradnické rodiny s dcerou Cyrilkou tak po dvou letech najednou přibyli dva chlapci a v roce 1941 k nim ještě bratr Pavel. Rodina pocházela z Blažovic u Brna, kde také Jiří Nohel, stejně jako Antonín, žije dodnes. Otec, Jiří Nohel starší, byl zahradníkem v JZD Blažovice a také matka, Anna Nohelová, pracovala v JZD.
Jiří Nohel chodil do základních škol v Blažovicích a ve Tvarožné, později se vyučil zahradníkem v Lednici a maturitu získal na Střední zahradnické škole v Mělníku, kam chodil mimo jiné s bratrem Antonínem a Štěpánem Husákem. Poté nastoupil jako zahradník v JZD Blažovice, kde vedl zelináře a pracoval jako vedoucí zahradník až do roku 1972. Mezitím stačil dálkově vystudovat Zahradnickou fakultu v Lednici a založit rodinu s Alžbětou, zvanou Eliškou Rajchovou z Blažovic. V letech 1964 až 1973 se jim postupně narodilo pět dětí, čtyři dcery a syn Jiří.
Od roku 1972 pracoval Jiří Nohel v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty dnešní Masarykovy univerzity v Brně, nejprve jako odborný pracovník ve sklenících a od roku 1978 jako vedoucí botanické zahrady. Na tomto místě zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1998. Ani poté nepověsil práci zahradníka na hřebík, ale naopak se pustil s o to větší vervou do soukromého podnikání, ve kterém pokračuje spolu se svými dětmi a dnes i na zahradníky studovanými vnoučaty dodnes, i když jeho milovaná žena ho před rokem(to je kdy?)  navždy opustila.
Jiří Nohel měl v životě to štěstí, že i přes nepříznivý režim mohl vykonávat své vrozené zahradnické povolání celý život a posledních 26 let dokonce zcela svobodně. Na fakultě sice po roce 68 panovalo dusné ovzduší, ocelovou rukou vládli kovaní komunisté, kteří mnohé schopné lidi na dalších dvacet let vyhodili z práce, ale botanická zahrada naštěstí nebyla natolik důležitá, aby čistky byly nutné i tam. A tak i přesto, že Jiří Nohel byl vychován v asketické a přísné katolické rodině, mohl na fakultě zůstat. Po jeho boku zde v botanické zahradě stály dvě ženy, Ing. Marie Tupá, která po něm potom na dalších dvacet let vedení zahrady převzala a která s ním vždy svorně a dobře spolupracovala, a dále Dr. Marie Unarová, která přesto, že je také katolička, byla se svým šéfem často na kordy. Neznám jiného člověka, který by nedokázal s Jiřím Nohelem dobře vyjít, protože dokázal omluvit a odpustit snad každému, pro rozhřešení si k němu jak k faráři chodili i komunisté se špatným svědomím. Jiří Nohel měl na svém pracovišti vždy také 6–8 zahradníků, které dobře řídil, mohl jim kdykoli sám ukázat, jak se má práce dělat a oni mu důvěřovali, o jeho rozhodnutích nepochybovali a vážili si ho. Dnes se na každé oslavě či sešlosti v zahradě, na které Jiří Nohel bohužel nechce chodit, na něj vzpomíná a vytahují se různé historky pamětníků, kterým vévodí paní Marie Holčáková.
I když ve starších životopisech je napsáno, že Jiří Nohel nebyl politicky organizován, politické názory měl a má dodnes, mně osobně jsou milé a vážím si jich. I když by se na tomto místě asi mělo mluvit o Jiřím Nohelovi jako o profesionálním zahradníkovi, který má zahradnické postupy s pěstováním rostlin prostě zalezlé pod nehty, já o něm dokážu přemýšlet spíše jako o člověku, který byl pro mě jedním z lidských vzorů, charakterní bytostí, na kterou člověk myslí jako na svého otce.                           Magdaléna Chytrá

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář