Padesát let Botanické zahrady hlavního města Prahy
Trojská botanická zahrada má ideální polohu na pravém břehu Vltavy, na území tvořeném vltavskými terasami a svahy Trojské kotliny. Řeka a jižní stráně vytvářejí ideální klimatické prostředí, ve kterém po mnohá staletí dozrávala vinná réva. V roce 2019 uběhlo už celých 50 let od založení a zároveň 15 let od otevření skleníku Fata Morgana. Ačkoliv se mezi českými botanickými zahradami řadí spíše k těm mladším, podařilo se jí uplynulý čas zúročit a v současnosti se proměňuje v moderní zahradu na evropské úrovni.
O vzniku botanické zahrady se uvažovalo už na konci 19. století. Měla se stát nástupnicí prostorově stísněné zahrady Univerzity Karlovy. Hledání ideálních pozemků se protáhlo až do 60. let 20. století. Byl to Jan Jager, významný dendrolog a lesník, kdo v roce 1958 podal návrh na zřízení státní botanické zahrady. Teprve v roce 1968 byla schválena Národním výborem hlavního města Prahy koncepce a umístění botanické zahrady v Trojské kotlině.
První ředitel Jan Jager
Botanická zahrada jako samostatná rozpočtová organizace Národního výboru hlavního města Prahy začala fungovat 1. ledna 1969. Za významné zásluhy o její založení zahrady byl prvním ředitelem jmenován Jan Jager, jenž se stal také garantem prvního generelu. Společně se Svazem architektů nechal vypsat soutěž na ideové řešení zahrady vznikající na plánované rozloze okolo 130 hektarů. Původní monumentální plány se ale během dlouhých 20 let bohužel nepodařilo naplnit.
Vedení Pražské botanické zahrady před kaplí sv. Kláry v roce 1973 V roce 1973 nastoupil na post ředitele Josef Vyskočil a začal postupně proměňovat louku poblíž správní budovy v Nádvorní ulici na zásobní a expoziční plochy. Za hlavní úkol a poslání zahrady stanovil především kulturně propagační a rekreační činnost. Sloužit měla také pro vědeckou a pedagogickou práci. Jelikož se prozatím na realizaci smělých plánů nenašly finance, fungoval areál zejména jako zásobní zahrada pro dřeviny a alpinky. Z celkové rozlohy zahrady byly do konce 70. let obhospodařovány jen tři hektary, na 12 hektarech se rozkládala chráněná území a zbytek byl volně přístupný veřejnosti.
Úvodní expozice, dnešní Ornamentální zahrada, krátce po otevření
Zatímco se postupně budovaly pěstební plochy a vytvářely sbírky rostlin, veřejnost netrpělivě čekala, kdy se do zahrady bude moci poprvé podívat. Už v prvních letech své existence pořádala Pražská botanická zahrada řadu výstav, které vyvolaly zájem veřejnosti. Konaly se však vždy mimo trojský areál. Až v červnu roku 1975 během spartakiády pozvala zahrada zájemce na dny otevřených dveří. Přišlo na 800 návštěvníků. Bohužel ani během následujících let se návštěvníci do zahrady běžně podívat nemohli. Areál byl přístupný pouze po několik dní v roce, obvykle v čase konání spartakiády, kdy probíhaly dny otevřených dveří, a pak během kvetení významných sbírek (kosatce, lilie, kaktusy). Zahrada v 70. a 80. letech 20. století vytvořila významné sbírky, zejména sbírku kosatců, cibulovin, dřevin či bonsají a dalších. Intenzivní rozvoj započal v 90. letech 20. století. V roce 1992 se zahrada s velkou slávou zcela otevřela veřejnosti a u této příležitosti byla představena úvodní expozice – dnešní Ornamentální zahrada.
Pole na místě dnešní expozice Severoamerická polopoušť, 70. léta
Expozice Severoamerická polopoušť, současnost
Parkově upravená plocha, jež se rozkládala na ploše 2,7 hektaru, měla návštěvníkům umožnit především pobyt v krásném prostředí. Od té doby se zahrada postupně rozvíjela, jednotlivé části se spojovaly v jeden celek a vznikaly další expozice, jako je Japonská zahrada, expozice mediteránní flóry a jiné. V dalších letech vedení plánovalo rozšířit expozice směrem k bohnickým svahům a začlenit do areálu zahrady i les s kolekcemi lesních rostlin. Expoziční areál měl mít v budoucnu rozlohu 20 až 30 hektarů a na zbytku území, které bylo ve správě botanické zahrady, se měl nacházet rekreační lesopark s přísně chráněnými a ošetřovanými přírodními lokalitami. V roce 1994 nastoupil do zahrady nový ředitel Jiří Haager. Následující rok získala botanická zahrada do své správy památkově chráněnou vinici svaté Kláry s barokní kaplí z roku 1695 a viničním domkem. Vinice patří k nejstarším a zároveň díky své rozloze 3,5 hektaru největším v Praze. Každoročně se zde ručně sklízí její hrozny, které se šetrně zpracovávají v místním sklepě a vzniká tak unikátní víno vysoké kvality. Vína si pak mohou návštěvníci vychutnat na terase vinotéky sídlící ve viničním domku, kde se lze kochat jedinečným výhledem na panorama Prahy.
Ředitel Haager přišel krátce po svém nástupu do funkce s myšlenkou vybudovat velký atraktivní skleník pro tropickou flóru. Vycházel ze svých zkušeností získaných za více než třicetileté práce s tropickými rostlinami a řadou expedic do Latinské Ameriky a východní Asie. Záměr výstavby skleníku byl zahrnut již v roce 1994 do zpracování územního generelu.
V květnu 1995 byla vyhlášena soutěž na projekt. Vítězem soutěže byl vyhlášen architekt Zdeněk Deyl, který se pustil do návrhu nejmodernějšího tropického skleníku v Evropě. Od samého začátku byla nejdůležitější hnací silou chuť vytvořit něco jiného než nabízejí ostatní zahrady, obdiv a úcta k přírodě, pozorovací talent pro detaily rostlin i celá společenstva, smysl pro originalitu a především obrovská vůle ideu zrealizovat. Stavební práce začaly v lednu roku 1999 a skleník byl dokončen na jaře 2003. Po roce zkušebního provozu byl v červnu roku 2004 skleník Fata Morgana slavnostně otevřen pro veřejnost. Současně s tím bylo v roce 2000 vybudováno v severní části zahrady parkoviště, které do té doby zahradě zcela chybělo.
Výsadby na ploše dnešní ornamentální zahrady v sedmdesátých letech, Foto Pavel Vácha, Pressfoto Praha
Skleník Fata Morgana je architektonickou dominantou botanické zahrady. Moderní stavba s neobvyklým půdorysem je zapuštěna do přirozeně členitého povrchu skály, která tvoří zadní stěnu skleníku. Tvar skleníku připomíná protáhlé písmeno „S“, jehož délka je 130 metrů, šířka 17 metrů a výška okolo 11 metrů. Vzniká tím pozoruhodná expoziční plocha o kubatuře cca 1750 metrů krychlových, která svým originálním řešením činí z Faty Morgany evropský unikát. Interiér skleníku je rozdělen do čtyř samostatných částí, tvořících zázemí pro návštěvníky, subtropickou polopoušť, tropický deštný prales a chladnější horské mlžné pásmo.
Ornamentální zahrada v současnosti
Po otevření skleníku Fata Morgana v Areálu Západ se stavební práce přesunuly do jeho nejbližšího okolí, kde v letech 2006–2008 probíhala postupná proměna. Přilehlý areál byl oplocen a vyrostla zde nová administrativní budova s pěstebním i technickým zázemím a zásobním skleníkem.
Současně došlo k postupnému oplocení areálu a zřízení nových vstupních pokladen. Návštěvníci se tak mohou pohybovat po expozicích o rozloze 27 hektarů.
V roce 2013 bylo dokončeno zázemí pro zahradníky v severní části venkovních expozic, jehož součástí jsou i moderní toalety pro návštěvníky s bezbariérovým přístupem. S ohledem na rostoucí počet návštěvníků se vedení zahrady rozhodlo v nejnavštěvovanější části, v Ornamentální zahradě, vybudovat nový objekt s občerstvením a toaletami, kde by bylo zároveň možné konání přednášek, prezentací, a návštěvníci by zde našli ukrýt před nepřízní počasí. V roce 2015 byla proto zahájena stavba nového dřevěného altánu, který se pro veřejnost otevřel v roce 2016.
Po roce 2016 postupně zahrada zlepšuje návštěvnickou vybavenost, technickou infrastrukturu a také zázemí pro zaměstnance. Podařilo se zrekonstruovat hlavní návštěvnické cesty vedoucí napříč zahradou od severního vstupu až po vinici svaté Kláry, kde vzniká hlavní vstupní objekt s pokladnami a toaletami pro návštěvníky. V roce 2017 zahrada vypsala architektonickou soutěž na vybudování vstupního objektu v severní části areálu. Zvítězil návrh architekta Zdeňka Fránka. Nový návštěvnický pavilon zahrnuje kromě pokladen také restauraci, prodejnu, přednáškový sál, knihovnu, subtropické skleníky či ředitelství. V roce 2018 začaly vlastní projektové práce.
Stále se zvyšující kvalita vín z vinice svaté Kláry jde ruku v ruce s rostoucí touhou poznávat tyto produkty osobně, zážitkovou formou. Stávající vinotéka a provizorní toalety pro uspokojení návštěvníků zejména při větších akcích již nedostačují. Z tohoto důvodu se botanická zahrada v roce 2018 rozhodla zadat projekt řešící nový degustační prostor.
V témže roce vznikla na vinici svaté Kláry expozice věnovaná korkovému dubu a špuntu. Ta má za cíl přiblížit návštěvníkům příběh vzniku korkových zátek. Výstavnickou část tvořenou několika vitrínami doplňuje pergola, podlouhlá lavice a herní prvek nazývaný korkoviště. Expozice slouží nejen k poznávání, ale i jako prostor pro odpočinek a relaxaci ve slunných dnech.
Dalším chystaným projektem je vybudování nového návštěvnického objektu s občerstvením, konferenčním sálem a zázemím pro zahradnický provoz v Areálu Jih. Ten nahradí původní budovu bývalého ředitelství z dob založení botanické zahrady, která v uplynulých letech sloužila jako zázemí.
Na co se mohou návštěvníci těšit v následujících letech? Botanická zahrada hlavního města Prahy plánuje dostavbu jednotlivých areálů. Dojde tak k rozvoji návštěvnické vybavenosti, pěstebního zázemí a k přestavbě stávajících a vzniku nových expozic. Příkladem může být například proměna expozice Mediterán, vybudování expozice Vodní svět a Americký kaňon s pueblem, Japonské mlžné lesy či Alpinum a mnoho dalších drobných expozičních skleníků a celků.
Botanická zahrada hlavního města Prahy je příspěvkovou organizací města a členem Unie botanických zahrad České republiky. Svým návštěvníkům nabízí prostor pro odpočinek v přírodě, poučení, zábavu a potěšení všech smyslů. Venkovní expozice tvoří ideální prostor pro relaxaci uprostřed patnácti tisíc druhů stromů a květin. Meditační Japonská zahrada na jaře okouzluje květy pěnišníků, pivoněk či něžných sakur, v horkém létě je zde vlahý stín a podzimní počasí rozzáří pestrobarevné listy japonských javorů. Pivoňková louka, Severoamerická prérie, Ornamentální zahrada či expozice Středomoří jsou jen zlomkem oblastí zahrady, kde lze v každém ročním období obdivovat poklady rostlinné říše. Návštěvník se může během jedné hodiny vydat ve skleníku Fata Morgana na cestu tropickou přírodou kolem světa a přitom poznávat exotické květy nížinných deštných lesů, horské mlžné vegetace i sezónně suchého buše. Cestou se setká s barevnou krásou ryb z tropických řek i jezer nebo se zaposlouchá do šumu vodopádu.
Botanická zahrada hlavního města Prahy ušla od svého vzniku velký kus cesty a neustále se vyvíjí a proměňuje. Postupně jsou budovány nové expozice, zázemí pro pěstování vzácných rostlin i vědeckou práci. Jejím cílem je stát se moderní botanickou zahradou na úrovni světových standardů a zároveň místem, kam se budou návštěvníci rádi vracet, aby zde trávil svůj volný čas s rodinou či přáteli.