Brno – rekonstrukce skleníků
V 2023 jsme pokračovali s rekonstrukcí skleníků, kdy v předchozích letech jsme postupně každý rok opravili jeden skleník (2020 tropický, 2021 kapradiny, 2022 palmový). Rekonstrukce zahrnuje výměnu polykarbonátů a skel, obroušení a nátěr konstrukcí včetně radiátorů a trubek topení, výměnu elektroinstalací včetně otevírání oken, stínění, ventilace, světel a ozvučení skleníků. Nejsou v tom žádné opravy topení, vodařina, podlahy a vybavení skleníků stoly, policemi a podobně. Mlžící systém se demontoval a zase namontoval zpět, jak byl původně, protože ten jsme si opravili sami pouhou výměnou trysek. Nyní byl na pořadu dne skleník č. 4 rozdělený přepážkou na část studenou s kaktusy a dalšími sukulenty, a teplou, kde pěstujeme bromélie, ale tato část slouží i k výstavám. V kaktusovém skleníku máme podél jedné strany vyvýšený záhon, kde jsou rostliny nasázené ve volné půdě, uprostřed záhon přízemní, kde jsou nejvyšší kaktusy, a podél druhé strany je mobilní kovový skleníkový stůl pro sukulentní druhy mělce kořenící. V době výstav je provizorní pokladna umístěna právě u dveří na zahradu v kaktusovém skleníku, a je tu hlavní vchod pro návštěvníky. V části s broméliemi jsou pouze pěstební stoly a rostliny na nich v květináčích, které můžeme během roku jednoduše přestěhovat a v prostoru instalovat výstavu.
Před rekonstrukcí se tedy bromélie i stoly vystěhovaly, což stavařům vytvořilo zcela volný prostor, kdežto skleník s rostlými kaktusy a velkými rostlinami agáve, Nolina a další velké rostliny musely zůstat na místě. Nějaké velké zakrývání už jsme po předchozích zkušenostech nedělali, protože jsme věděli, že je lepší to nechat být a pak to všechno uklidit. Stavařům jsme na záhonech udělali dvě cestičky, ze kterých si museli pomoci. Zároveň si vytvořili mobilní lešení s plošinou, které se pohybovalo nad prostředním záhonem.
Už druhý rok máme skvělou firmu, která dělá i výškové práce, mají většinu stálých zaměstnanců a je radost s nimi pracovat, hlavně vidíme velký rozdíl po předchozích zkušenostech s firmou, která dělala skleníky č. 1 a 2, což byla hrůza. V průběhu stavby je ale nutné stále nutit stavaře, aby po sobě uklízeli a neházeli na zem všechno, jako jsou hřebíky, vruty, špony, kousky skla, papír, drátky, nýty, lepidlo, silikon, pěnu, igelit, polystyren, plastové pásky a mohli bychom jmenovat vše, jak ve filmu Na samotě u lesa. Kontaminovaný substrát se dá špatně zrecyklovat. Stačí, že je tam všude prach z broušení staré barvy a zakapaná nová barva z nátěru. Náš substrát zbavený velkých nečistot jsme v tenké vrstvě postupně rozsypali na naši obří hromadu kompostu. Nebylo kam to jinam dát.
Stavaři v měsíci červnu odstranili polykarbonát a sklo ze skleníků a vše bylo pod širým nebem. Zbylé kytky zvyklé na stínovky se okamžitě spálily, ale řekli jsme si, že jsou to sukulenty, které to pak nějak rozchodí, což se potvrdilo. Spálené listy jsme ostříhali a vyrašily nové, v přírodě se to stane také. Horší to bylo s podlahou, protože dvě řady dlaždic se vedrem vzduly a popraskaly. To skutečně nikdo nečekal, v dříve opravovaných sklenících se to nikdy nestalo. A byl to najednou nečekaný výdaj 300 tisíc. Naštěstí nadřízení poskytli peníze a celá polovina skleníku (bromélie) se předláždila, i když to nebylo v plánu finančním ani časovém. Stejné dlaždice se po 25 letech sehnat nepodařilo, ale podobné jsou, a na první pohled to do oka nikoho nebije.
Časový plán je vždy velice napnutý, nejen kvůli ročním obdobím, ale i kvůli našim akcím, které po dobu rekonstrukcí nerušíme a děláme je za provozu, i když někdy na koleni nebo částečně. Stavbu předáváme obvykle během května, kdy už máme rostliny k letnění vystěhované na zahradu. Stavaři nám obvykle dají ještě měsíc k dobru, abychom mohli uspořádat výstavu masožravek. Pak to vypukne a hotovo by mělo být do konce srpna. To se nikdy nepodaří, takže smlouváme přerušení stavby na výstavu sukulentů na začátku září. V roce 2023 jsme ji proto z větší části udělali venku pod čtyřmi stany, což bylo oživení a všem se to líbilo. Naštěstí nám počasí přálo a nic se neztratilo. Stanům jsme na noc dávali bočnice, instalovali jsme maketu kamery a světýlko s čidlem pohybu. Noční vrátné jsme požádali, aby chodili častěji. Na výstavy si necháváme stavět ze skládačky stoly, jaké bývají na výstavištích, a ty plníme pískem nebo letos i keramzitem, do kterého se zasenkují kaktusy a sukulenty v nádobách od vystavovatelů. Skleník jsme neměli zcela k dispozici ještě ani v říjnu na výstavu citrusů, ale broméliová část už hotová byla, takže výstava se mohla konat vevnitř. To by v říjnu ani jinak nešlo. Pokladnu jsme udělali v palmáku u dveří na zahradu a trasu pro návštěvníky tomu přizpůsobili. Mezitím zahradníci pilně pracovali na výměně substrátů v kaktusáku.
Protože si jeden z našich dlouholetých zahradníků na jaře způsobil úraz, řízl se cirkulárkou do prstu a byl dlouho v neschopnosti, měli jsme nějaké peníze na brigádníky, kteří s těžkou prací v kaktusáku pomohli. A pak byli na sebe řádně pyšní, jak se jim to povedlo. Na výstavu mazlíčků v listopadu už bylo všechno tip ťop, vymydlené a osázené, a návštěvníci si to krásně užili.
Kromě skleníku pokračovala i stavba plotu a nové branky pro pěší v dolní části zahrady při ulici Veveří. Naším úkolem bylo osázet okolí nově vzniklé cesty a svahy kolem schodiště. Osázení navrhla Ing. Ondrušková, rostliny jsme zakoupili v Agro Tuřany, v Zahradnictví Urban Želešice a u dalších prodejců.
Naštěstí je univerzita velká organizace a stavby, jako je rekonstrukce skleníků a stavba plotu, jsou finančně a organizačně v rukou děkanátu a spíše ještě rektorátu a jeho specializovaného oddělení pro investice, kde jsou stavební inženýři dozorující stavby. Tito lidé stavbu od studie přes projekt až po realizaci připraví, vysoutěží, vyberou dodavatele a následně vedou kontrolní dny a řeší všechny stavební záležitosti včetně následných reklamací. My jsme v pozici uživatele, takže předkládáme požadavky a snažíme se si je obhájit ve snesitelném kompromisu, zároveň musíme prostor připravit, dát k dispozici místo pro stavbu, přizpůsobit aktivity a zajistit komunikaci s návštěvníky. A samozřejmě potom obnovit expozici, což znamená výměnu substrátů, přesázení namnožených rostlin, výběr druhů do expozice, jmenovky, cedule. Po celou dobu komunikujeme s návštěvníky na webu, FB, cedulemi a zprávami do univerzitního i veřejného tisku a dalších médií.
Protože už máme hotové všechny expoziční skleníky, namluvili jsme nové audioprůvodce po sklenících v češtině a angličtině. Návštěvníci si to mohou pouštět při individuální návštěvě skleníků.
Přilehlá průmyslová škola zahájila rekonstrukci svých fasád, a tudíž jsme museli na některých místech strhat popínavky. Především šlo o pěkné přísavníky, které rostly na jejich zdech z naší strany. Naštěstí jim to nevadí a po dokončení je tam zase necháme narůst.
Naše zahrada má jen několik záhonů umístěných na reprezentativních místech u vchodu, vedle skleníků nebo u pomníku učitelů zavražděných za 2. světové války, které byly vždy osazovány letničkami. Osivo letniček je nejen velice drahé, ale kvalita a stejnorodost získaných sazenic je čím dál menší, i když to kupujeme např. od firmy Černý Jaroměř. Extrémy letního počasí v Brně také nenahrávají úspěšnému pěstování krásných letniček – buď trpí žárem, nebo je zválí přívalový déšť a chytnou padlí. Proto jsme se rozhodli osázet tyto reprezentativní záhony trvalkami, a to dnes moderní formou: stromkové růže s podrostem levandulí a dalších vedruvzdorných trvalek, prosázené je to i cibulovinami, které budou dělat parádu zjara.
K našim novým aktivitám patří spolupráce s ČZS, které zde v květnu konalo vazačskou soutěž amatérů. Ta byla přístupná veřejnosti, takže se návštěvníci mohli na práci dívat a pak si prohlížet hotové vazby. Pro příští rok tomu musíme udělat trochu větší propagaci.
Rozšířili jsme také program pro Univerzitu třetího věku, kdy v předchozích letech jsme dělali přednášky pro posluchače přihlášené na VUT. Letos se nám konečně podařilo přesvědčit i naši vlastní univerzitu, takže máme přednášky i pro studenty přihlášené u nás. Předpokládáme, že do Zpravodaje o tom napíšeme samostatný článek.