Fetterová
Ing. Dagmar FetterováČestný člen Unie od roku 2023
Narodila jsem se 9. dubna 1943 v Nymburku, studovala v Táboře. V letech 1960–1965 jsem studovala na VŠZ v Praze, Agronomické fakultě. Na Přírodovědeckou fakultu, kam jsem se hlásila, mě bohužel nedoporučila posudková komise v domě, kde jsem v Táboře bydlila. Důvodem bylo, že můj dědeček Svatopluk Hrnčíř byl knihkupec a na doporučení, abych šla na rok pracovat do fabriky v Sezimově Ústí, jsem raději zvolila VŠZ. Po ukončení VŠZ jsem musela odejít na umístěnku do západních Čech, kde jsem pracovala jako elév na státním statku, kde jsem měla k dispozici zvládnout rozsáhlé pracovní prostředí pomocí koně a motorky. Po roce jsem se přesunula do okr. Benešov, kde jsem v Otradovicích u Votic ve šlechtitelské stanici prováděla pokusy s odrůdami brambor a pracovala na poli s dělnicemi. V roce 1967 jsem se z Čech přestěhovala na Moravu do Brna, abych se zde vdala za Vlastimila Fettera a zůstala zde až do konce svých dní. V roce 1968 jsem za doby okupace působila v Botanické zahradě PřF na Kotlářské ulici v Brně pod pevnou a laskavou rukou pana inspektora Láníka, kde jsem se naučila mít vztah zejména k venkovním rostlinám a k péči o ně. Po roce jsem se ucházela o místo v nynějším Arboretu a BZ dříve Vysoké školy zemědělské, ale nebylo mně to umožněno kvůli mému inženýrskému titulu. Bylo mně ve škole doporučeno, abych se titulu vzdala, jelikož by moje pracovní zařazení neodpovídalo platové možnosti. Chtěla jsem být zařazena jako zahradnice-dělnice, a to mně nebylo umožněno, k mojí veliké lítosti. Do Arboreta, které teprve čekalo na celkovou rekonstrukci podle projektu úžasného pana profesora Ivara Otruby, jehož si nesmírně vážím (později k velké radosti jsem s ním spolupracovala v Národním památkovém ústavu v Brně, kam jsem v roce 1972 nastoupila), jsem se tedy nikdy nedostala. Na VŠZ v Brně jsem pak pracovala na různých katedrách jako zástup za mateřskou dovolenou. V Národním památkovém ústavu v Brně jsem zprvu pracovala pod vedením Ing. Pavla Vláška v Oddělení zahrad a parků; měli jsme ve správě tehdy 21 památkových objektů včetně zahrad a zahradnictví. Nikde u nás v republice podobné zařízení neexistovalo: Vlášek založil zásobní zahrady, množil se rostlinný materiál pro ostatní naše i pro cizí objekty, školka roubovanců byla v Miloticích. Spolupracovali jsme s botanickými zahradami ČSSR, jezdili jsme na konference botanických zahrad, přebírali z VÚOZ Průhonice rostliny po ukončení výzkumného úkolu; např. sortiment kamélií byl umístěn ve sklenících u zámku Rájec-Jestřebí a jde o největší sbírku u nás – bylo to zlaté zahradnické období. Účastnili jsme se i zahradnických výstav Flora Olomouc, návrhy na expozici zpracoval Ivar Otruba. Získali jsme díky jemu i cenné trofeje. Začali jsme organizovat jako první celostátní semináře aranžování květin, které trvají dodnes. Později došlo k reorganizaci památkových objektů, ke změnám ve vedení Národního památkového ústavu a oddělení zahrad a parků bylo zrušeno. Začala jsem pracovat na úseku památkové péče jako garant. Měla jsem na starosti spolu s Ing. Libuší Sedláčkovou zahrady v Jihomoravském kraji, později v Kraji Vysočina. V roce 2005 jsem měla odejít do důchodu, ale kolegyně Gabriela Stögerová nastoupila na MD, takže jsem ji ráda zastupovala až do roku 2015. Pak jsem byla navržena jako dlouholetý památkář na emeritního pracovníka NPÚ a pokračuji tedy dále s láskou na mých projektech, týkajících se zejména oranžerií, starých stromů, psaní příspěvků o parcích a navrhování a propagování proměn do celostátní akce Má vlast cestami proměn; také ráda předávám zkušenosti mladším kolegům. Na mém počítači mám heslo: Nejlepší prevence proti demenci? Pracovat. To je velice stručné. Dagmar Fetterová