Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pár zkušeností s výsevem semen vybraných zástupců čeledi proteovitých

 
Rád bych předeslal, že mé zkušenosti s výsevem těchto rostlin nejsou  mnohaleté, i když mi již rukama prošlo poměrně dost semen rozmanitých  zástupců této čeledi. Obecně lze říci, že není jednoduché přinutit jejich  semena klíčit a ještě těžší je pak klíčence udržet při životě. 
My se ale soustředíme na fázi výsevu. Na úvod je potřeba si uvědomit,  že proteovité rostliny rostou velmi často oblastech, kde je významným  prvkem v koloběhu života oheň. Oheň je živlem, který rostlinu na jedné  straně ničí, na straně druhé jí destrukcí celého okolního porostu poskytuje  prostor pro potomstvo. Někdy je potřeba žár k otevření plodů (Banksia),  jindy jsou přímo v tvrdých semenech zabudované inhibitory, které dokáže  odstranit až oheň. Ono vlastně není zcela jasné, jestli je tím hlavním  spouštěčem klíčení žár jako takový, přítomnost látek, které hořením  vznikají, nebo kombinace obojího. Neprováděl jsem nikdy srovnávací test  vysetím stejných semen v různých podmínkách (ani s kontrolou, tj. zcela  bez ošetření). Nebývá jich obvykle k takovýmto testům dostatek a mým  hlavním cílem bylo vždy jednoduše přinutit vyklíčit co největší množství těchto cenných semen.  
shorely-fynbos_k.jpg
Oheň destrukcí okolního porostu poskytuje prostor pro potomstvo proteovitých 
Existují zhruba dvě hlavní cesty, jak semena před  výsevem ošetřit. Tou první je použití komerčně vyráběného smokeru, druhou  pak domácí simulace požáru. Smoker je vlastně kolečko savého papíru, které  obsahuje jakousi tajnou recepturu látek, které se uvolňují při hoření. Určitou  část papírku odstřihnete, vložíte do definovaného objemu vody a v tom pak  louhujete po cca 24 hodin semena. Následuje výsev do kyselého, písčitého  substrátu, ideálně propařeného a/nebo ošetřeného fungicidy. Smoker lze  zakoupit u většiny firem, které se zabývají distribucí semen proteovitých  rostlin. Popravdě, s použitím čistě jen smokeru nemám úplně nejlepší  zkušenost, na druhou stranu nemohu toto přičítat jen metodě – vyséval jsem  totiž různá semena při různých ošetřeních. Tedy do smokeru jsem mohl např.  namočit zrovna semena, která nebyla kvalitní.  
Druhá metoda mně osobně přinesla lepší výsledky a byla i o mnoho  zábavnější. Základně jsem se inspiroval jakýmsi návodem na YouTube, který  jsem si poněkud modifikoval. Nejprve je třeba připravit si domácí gril  (na dřevěné uhlí, ne plynový!) s mřížkou a siličnaté větvičky. Výhodou  prostředí botanické zahrady je, že takovýto exotický rostlinný materiál bývá  snadno dostupný i ve větším množství. Použil jsem směs suchých  blahovičníkových větviček (i s listy) a různě silných mrtvých větví z pěnišníků  (stejná čeleď, jako stovky zástupců rodu Erica tvořících z velké části  jihoafrický fynbos). Semena jsem zabalil do jednoduchých obálek tvořených  
semenace-protea-sp-v-prirode.jpg
Semenáče proteí v přírodě 
grilovani.jpg
Improvizovaný požár fynbosu v zahradním grilu 
jednou vrstvou papírového kapesníku (případně nearomatizovaného toaletního  papíru) a předpokládal, že kouř snadno projde porézním papírem až  k semenům. Měl jsem tak kontrolu nad tím, zda nejsou semena vystavena  přílišnému žáru – kdyby byla, ubrousek by se vzňal. Zároveň jsem měl  jednoduše oddělené relativně malé porce semen různých druhů Proteaceae  a na obálku je možné obyčejnou tužkou napsat např. číslo položky – žár nápis  nezničí. V grilu jsem si zatopil výše popsaným rostlinným materiálem, počkal  na vytvoření dostatečného množství uhlíků a popela a přidusil vodou. Nad  horkou směs páry a kouře jsem umístil grilovací mřížku se semeny a takto udil  cca 20–30 minut. Průběžně je třeba kontrolovat, zda nevznikají plameny,  a v případě potřeby polévat další vodou. 
Po sejmutí uzených semínek jsem do horkého popela v grilu nalil vodu. Tu jsem  následně scedil a získal tak popelový nálev, ve kterém jsem na popsaných  Petriho miskách semínka i s prouzenou ubrouskovou obálkou namáčel 24 hodin. Vzniklou pevnou složku (uhlíky a popel) jsem nadrtil a zapravil  do připraveného výsevního substrátu. Ten byl jinak tvořen směsí rašeliny,  křemičitého písku a perlitu zhruba v rovných dílech. Následovalo samotné  vysévání semen. Ta jsem podle obvyklých doporučení pro tuto čeleď překryl  vrstvou substrátu odpovídající přibližně jejich průměru. Na povrch jsem ještě  dosypal něco málo zbylého popela. Dále přišla na řadu zálivka s obsahem  
 
protea-eximia.jpgProtea eximia 
protea-nitida1.jpg
Protea nitida 
fungicidu (Previcur) a umístění na světlé místo při teplotě cca 20 °C přes den a 15 °C  v noci. Píše se, že větší teplotní výkyv má na klíčení pozitivní účinek. Nebál bych  se ani rozdílu teplot více než 10 stupňů. Klíčení samotné je poměrně zdlouhavé,  dříve než za týden až čtrnáct dní semenáčky nečekejte. Nejlepších výsledků  (klíčivost cca 50–70 %) jsem takto dosáhl při klíčení u rodů Banksia, TelopeaEmbothrium a druhů Leucadendron argenteum, L. album, Protea  subvestita, P. cynaroides a P. aurea. Naopak nejhorší výsledky, tj. popravdě  ani jediný vyklíčený semenáč, byly u rodu Leucospermum a u druhů Protea nitida a P. repens, což jsou paradoxně jedny z nejběžnějších druhů  jihoafrického fynbosu. Semena těchto druhů jsem navíc měl opakovaně  k dispozici přímo z přírody a ve značném množství. Zkoušel jsem různé  postupy (např. i přidat kyselinu giberelovou) a nevzešel ani jeden semenáč.  Ostatní druhy proteí (např. P. punctata a P. compacta) klíčily spíše hůře,  odhadem tak do 20 %. Vyklíčené semenáčky jsou v prvním roce vcelku  životaschopné a oproti informacím, které jsem porůznu získával, docela  slušně zvládaly pikýrování do jednotlivých květináčů (je ale asi potřeba co  nejméně narušit drobný kořenový bal). Problémy obvykle začaly nastávat až  v dalších letech, kdy rostliny postupně odcházely a musím přiznat, že zde  v zahradě máme zhruba po 3 letech méně než polovinu z původního počtu vyklíčených rostlin. Pravděpodobně byly na vině kořenové hniloby (Phytophthora) u západoaustralských banksií, možná i u proteí. Všeobecně  lze říct, že je docela složité vybalancovat zálivku tak, aby rostlina neuhnívala  ani nepřesychala. Zní to jako klišé, ale kořenový systém těchto rostlin je  zřejmě dost jemný a velmi citlivý. Sám jsem si mnohdy nebyl jistý, co bylo  vlastně příčinou úhynu. Složení substrátu pro dospělé rostliny, hnojení,  růstová periodicita atd. by vydaly na další samostatnou kapitolu. Tu bych  si ale troufal napsat až za pár let, až přibude zkušeností. 
Autor: Tomáš Procházka